Strečink v Indii

Indie je mekka jógy a na svou další certifikaci se právě tam vydala naše školící lektorka a odbornice na jógu a strečink - Jana Najbrtová. Co jí tam přes dlouhé přípravy na zdejší prostředí stejně zaskočilo? Přečtěte si její první postřehy. :-)

Rok se s rokem sešel a já se vydala na tradiční cestu za studiem jógy. Tentokrát se účastním 200 hodinového lektorského kurzu hatha a ashtanga jógy v Indické Rišikéši.

Na přípravu do Indie jsem měla dost času, chystala jsem se sem už 6 let a teprve tentokrát mi moje přání konečně vyšlo. Po příletu mi ale došlo, že veškeré přípravy na tamější prostředí byly zbytečné. Tušila jsem, jaké to tady zhruba bude; mám sjěžděné skoro všechny země jižní Asie, ale obrázky lidí spících v objetí s krávou, psem a nad nimi na lavičce sedící opice, mě (teď už mile) překvapily.

Na škole jsme se učili, že fyziologie člověka se liší nejen od jedince k jedinci, ale také podle kontinentu a způsobu života většinové populace. Indové např. od malička tráví celé dny v hlubokém dřepu, znuděně se povalují v hlubokém předklonu a sed na židli jim nic neříká. Nemají “postižený” pohybový aparát jako my, kancelářské krysy trávicí dny i noci v nepřirozených pozicích a dál prohlubujících své problémy (které pak často nesprávným pohybem ještě zhoršujeme). Všichni jsou tady takřka gumoví. Ohýbají se v úhlech kam by se tělo ani ohýbat nemělo a já kolikrát opravdu nestačím zírat.

Na rozdíl od nás se tu příliš nezabývají provedením pozic, neřeší následky, nestarají se tolik o anatomii a pro ně je to tak v pořádku. Každá země má něco. My jako Indové nikdy nebudeme, a věřte mi, ani to nestojí za to. :-)

Ideální je najít balanc. Najít cvičení, díky kterému jsme dostatečně pružní a silní, abychom mohli plnohodnotně prožívat svůj život a najít si takovou tu vnitřní radost, která není závislá na výkyvech okolí. A co vy, už jste tu svou našli? :-)